LITÝ BRONZ. Ø 16 CM

Nevím, proč se tomu tak stalo, ale mým nejoblíbenějším a pro mě nejpochopitelnějším a nejbližším ruským svatým se stal otec Serafim. Možná je to způsobeno také tím, že žil poměrně nedávno a dochovala se svědectví lidí, kteří ho znali osobně.

Prochor Mošnin se narodil v r. 1754 ve městě Kursk v rodině bohatého váženého kupce. V roce 1786 byl postřižen v sarovském klášteře a přijal jméno Serafim, což hebrejsky znamená "ohnivý" nebo "hořící". 

Všechny lidi miloval otec Serafim jako své blízké, všechny nazýval "Má radosti". Ještě během pozemského života se mu několikrát zjevila Panna Marie a nazvala ho "Oblíbenče můj". 

Roku 1793 byl vysvěcen na jeromonacha a poté odešel do chýše v borovicovém lesu u břehu řeky Sarovka. Jednoho dne při sekání dřeva v lese byl Serafim napaden skupinou loupežníků, kteří ho přepadli a bili tak dlouho, dokud si nemysleli, že už je mrtvý. Vůbec se jim nebránil a tak byl bit vlastní sekerou. Lupiči pak hledali peníze, které by mu mohli ukrást - ovšem všechno co u něj našli, byla ikona Bohorodice (Panny Marie). Od té doby pak svatý Serafim musel chodil až do konce života shrbený a při chůzi se musel opírat o hůl. Přesto však, když byli později lupiči chyceni a souzeni, prosil soudce o odpuštění trestu za jejich zločin. Po této události strávil 1000 po sobě jdoucích nocí na kameni v nepřetržitých modlitbách s rukama pozdviženýma k nebi. Byl to téměř nadlidský výkon absolutní askeze, navíc ztížený bolestmi, které ho provázely ze zranění po útoku lupičů. 

V roce 1807 Serafim na sebe vzal slib mlčení. Jednou se mu zjevila Bohorodička a přikázala mu, ať vyjde ze svého uzavření a jde přijímat všechny nuzné lidi. Chodili k němu tisíce trpících lidí z celého Ruska a za každého Serafim stavěl ve své chýši hořící svíčku, takže v ní díky nim bylo teplo i v zimě. 

Tak jsem ho zobrazila i na své medaili jako světce, jak bývá znázorňován na ikonách, a vzádu planoucí svíčky.

Svatý otče Serafime, modli se za nás u Boha!