LITÝ BRONZ, FOUKANÉ SKLO.

30X23X16 СМ

Prvním impulsem k vytvoření cyklu drobných plastik s názvem "Kapky" pro mě byla stejnojmenná báseň Nikolaje Rericha

Tvé požehnání naplňuje
mé ruce. V přebytku se lije
mezi mé prsty. Neudržím
všechno. Nestíhám rozeznávat
zářivé proudy bohatství. Tvá
ušlechtilá vlna přetéká přes ruce
na zemi. Nevidím, kdo nasbírá
vzácnou vláhu? Jemné krůpěje
na koho spadnou? Domů nestačím
dojít. Ze všeho požehnání v rukou
pevně zaťatých já donesu jenom
kapky.

 Ruský text

Člověk, který se neustále omývá proudem života, není schopen pojmout jeho nekonečnou rozmanitost. V naší paměti se zanechávají pouze «kapky» jevů, událostí a souvisejících s nimi zážitků. Tím jsou dražší, a tím větší je touha každé tvůrčí osobnosti se o ně podělit s ostatními lidmi. 

Já jsem přesně interpretovala slovo «kapky» a jako základ pro své sochařské kompozice použila nádherné koule z litého skla vyrobené ve světoznámé severočeské sklárně EGERMANN. 

Jednou, když se tam vyráběly moje "kapky", mistr náhodně zmáčknul ještě měkké sklo, a ... vzniklo jablko. Bylo tak krásné! Tři vrstvy skla – červené, zlaté a bezbarvě průzračné – vytvořily hluboký lesknoucí se efekt tajemného, lákavého svou zralostí, zakázaného ovoce. A v tu ránu mi došlo, že někdy s tím zakázaným ovocem musí být Eva. První ženou na světě, jak předpokládají vědci, byla Afričanka. Proto se Eva – veselá, sebejistá, arogantně shovívavá vůči Adamovi – podobá černé ženě. 

POHLEDY